Už měsíc se točím v začarovaném kruhu, ze kterého potřebuji vystoupit.
Každý týden musím splnit cesty do ostravského divadla na co nejvíce zkoušek, stepové lekce jak na konzervatoři tak na JAMU a svých sedm lekcí. V mezičase řeším organizaci studia, marketing a další povinnosti.

Sedím tady v Národním divadle Moravskoslezském (NDM) a ani nevím, jestli můj sen má nějaké pokračování, ale budu věřit, že ano a že to bude brzy.

Říkáte si...
"K čemu jí bude blog?", "To jí jako tanec nestačí?", "Má toho snad málo?"
Povím! Nepředbíhej...